logo

Bedřichov


Online stav bílé stopy

Úsvit začíná v : 04:25
Tma nastává : 21:24
Den je dlouhý:16:58 hod
--------------------------------

Teplota: -- °C
Teplota max: -- °C
Teplota min: -- °C

Tlak: 994.8 hPa

Vlhkost: - %

Slunce: - W/m2
UV index: --

Vítr akt: -- m/s
Vítr 10 min: -- m/s
Vítr max: 0.0 m/s

Přihlášení

Trvale přihlásit?

TOPlist


Nízké Tatry na sněžnicích 2013

Fotogalerie: ZDE a ZDE

Nízké Tatry s délkou svého hlavního hřebene asi 90 km a se svým profilem jsou ideální k zimnímu přechodu a představují opravdovou výzvu pro trekaře. O přechod částí hřebene jsem se už několikrát více či méně úspěšně pokoušel, ale o přechod v jeho celé délce prozatím ne. Tento plán jsem měl v hlavě už několik let, ale až letos to nějak dozrálo, a rozhodl jsem se tuto hřebenovku absolvovat. Pomohl tomu taky fakt, že kamarád Jura plánoval na letošní rok stejnou akci, tak jsme se tedy domluvili na společném podniknutí tohoto treku (sám bych se do toho v zimě určitě nepouštěl).

Jura absolvoval východní část této hřebenovky vloni v březnu, ale došel tehdy jenom po Ďumbier, dál byl hřeben zledovatělý a bez maček, které neměl, neschůdný. Bylo tam v tu dobu i několik smrtelných úrazů. Pro letošek se vybavil patřičnou výstrojí, aby ho opravdu nemohlo nic překvapit, a mohl projít tuto hřebenovku celou. První termín jsme stanovili na polovinu února s tím, že si počkáme na příznivé počasí. Jak se blížil den odjezdu, horšili se i předpovědí počasí. Navrhl jsem odklad této akce, ale Jura už měl vyřízenou dovolenou a pojištění, tak jsem se nechal ukecat. Ono ty předpovědi nebyly zase tak úplně špatné, mělo být i nějaké polojasno, ale do ideálu to mělo hodně daleko.

Tak tedy termín odchodu byl stanoven na sobotu 16. února. Já odjíždím na Slovensko už v pátek odpoledne. Do městečka Telgart (dříve Švermovo) přijíždím kolem 19 hod. Ubytovávám se penzionu Zubrovica (za 14 Eur). Jura bydlí v Hranicích na Moravě, odtud jezdí na Slovensko i noční rychlíky, takže odjíždí až v sobotu ve 3 ráno. V Telgártu se potkáváme v 9:45 hod. a hned vyrážíme na cestu.

Už metrové bariery kolem silnice naznačují, že tady spadlo asi hodně sněhu, a to jsme teprve v nadmořské výšce necelých 900 metrů. Takže se máme určitě na co těšit. Z Telgártu vyrážíme po červené tur. značce směrem ke Králové holi. S Jurů jsme se dlouho neviděli (dva a půl roku, co jsme byli spolu na Fagaraši), tak probíráme co se za ty uplynulé roky přihodilo a při tom nějak pozapomínám sledovat cestu. Taky jsem si říkal šak Jura cestu zná, šel tudy přece vloni. Po hodině cesty zastavujeme, místo stoupání na Královu holu, spíš jako by jsme ji po vrstevnici obcházeli. Vracíme se tedy po svých stopách zpět, po asi 500 metrech potkáváme skupinku asi 5 mladíků na sněžných skútrech a ti nás už nasměrují správným směrem. Ale i tak jsme si dost zašli.


Králova hola 1946 m - vrchol

Asi ve dvou třetinách tohoto náročného stoupání na Královu holu, v místě kde přecházíme cestu vedoucí na vrchol, jdeme už jenom v mlze. Jdeme podél tyčového značení přímo k vrcholu. Než dojdeme nahoru na kopec, na chvilku se objeví malé modré okno na obloze. Slunko na pár minut osvítilo vysílač stojící na vrcholu, a to bylo taky pro dnešek všechno, co jsme viděli, jinak už byla jenom bílá tma. Ve 3 hod odpoledne jsme teprve na Králové holi (1946 m). V budově vysílače je pro turisty přístupná jedna místnost, kde si můžeme na chvilku odpočinout a posilnit se. Je zde dokonce i teplo, dalo by se tady i přespat. My ale chceme dnes dojít až na útulnu Andrejcová, tak po půl hodince pokračujeme zase dál.

Venku potkáváme několik běžkařů, kteří přicházejí právě ze směru od Andrejcové. Obouváme sněžnice a po stopách od lyží a podél tyčí se noříme opět do bílého mléka. Postupně přecházíme vrcholy Stredná hola (1876 m), Orlová (1840 m) a Bártková (1790 m), více méně postupně klesáme. Na Bártkové jsme v 17:45 hod a to už je tma a začíná sněžit, naštěstí nefouká moc vítr. Za svitu čelovek sestupujeme do Ždiarského sedla (1473 m). Odtud znovu nahoru do kopce, přecházíme vrchol Andrejcová (1520 m) a začínáme zase mírně sestupovat. Už dobrou půl hodinu sledujeme stopy od lyží, které by nás měli dovést k útulni. Ta totiž nestojí přímo u této hřebenové trasy. V 19:15 konečně přicházíme k rozcestníku, který nám ukazuje, že útulna Andrejcová (1410 m) je odsud 100 m. Po stopách ji pak lehce najdeme.


útulna Andrejcová

Útulna Andrejcová je celkem velká, vyspalo by se tady 20 lidí, možná i víc. Jsou tady kamna i nějaké dřevo tady bylo, ale zatopit se nám nepodařilo. Byl tam dost nepořádek, ale jako nouzové útočiště dobré. Voda by měla být někde poblíž, ale potmě jsme ji ani nešli hledat (našli jsme ji pak ráno, pramen byl asi 30 metrů od útulny). Dnes jsme našlapali asi 16,5 km, stoupání 1267 m, klesání 742 m, celkem čas 9 a půl hodiny.

Ráno vstáváme do mrazivého rána, poznáváme to i bez teploměru, a to hlavně na svých botách, které mám, aspoň tedy já, zmrzlé úplně na kost. Z útulny odcházíme něco málo před půl devátou. Venku je pořád mlha, ale už není taková jako včera. Sluníčko má snahu se přes to bílé mléko prodrat, a to se mu i po chvilce daří.  Od útulny pozvolna stoupáme řídce zalesněným hřebenem. Po hodině chůze přecházíme jeden bezejmenný kopeček, ze kterého lehce klesneme do sedla Priehybka (1468 m). Tady už se mlha definitivně rozptýlila a před námi se objevil pořádný kopec - Velká Vápenica (1691 m). Nahoře jsme v 10:45 hod, je tady parádní výhled na celé Tatry a na Velkou Fatru. Při pohledu zpět vykukuje z mlhy Králova hola.


Velká Vápenica - pohled ze sedla Priehybka

Po přechodu vrcholu Velké Vápenice (velké náhorní plató) následuje pořádný sešup dolů. Klesáme totiž do nejnižšího bodu této hřebenovky do sedla Priehyba (1190 m), kde jsme ve 12 hod. Potkáváme tady skialpinistu, který jede z Čertovice, tedy ze směru kam máme namířeno. Na dotaz, jak to vypadá dál a hlavně jestli trefíme k útulni Ramža, nám odpovídá, že se máme držet stop od lyží, že ty vedou přímo k útulni. Tak po půl hodinové pauze vyrážíme s chutí dál. Vždyť podle rozcestníku je to na Ramžu už jen asi 3,5 hodiny.

Výšku co jsme klesáním z Velké Vápenice ztratili, musíme zase rychle nabrat. Zpočátku stoupáme hodně ostře, pak sice mírněji, ale pořád jdeme do kopce. Přecházíme vrcholy Kolesárová (1508 m) a Oravcová (1544 m). Opět jdeme v mlze, až kolem Oravcové se to začíná lepšit. Terén je tady mírně zvlněný, jde se dobře a místy je i les řidší, takže sem tam i něco vidíme. Když už si myslíte, že nejhorší máte za sebou, vždycky přijde nějaké další překvapení. Tak tomu mělo být ještě asi dalších 5 hodin.


večer na hřebenu Nízkých Tater

Takže další kopec před námi je Zadná hola (1605 m), odtud už to mělo být na Ramžu jenom 1,5 hod. Je 17 hod a začíná se šeřit. Je odsud pěkný výhled, hlavně na Vysoké Tatry ozářené posledními paprsky zapadajícího slunce. Moc dlouho se ale nekocháme, začíná dost přituhovat. Jdeme po holém hřebenu k dalšímu kopci Homolka (1660 m), ten se normálně obchází, ale za sněhové pokrývky se musí přes vrchol. Tam jsme už za tmy, nasazujeme čelovky a pokračujeme dál. Dolů to jde celkem dobře, ale po chvilce se začíná terén měnit. Jdeme hodně z kopce, navíc pořád takovým nepříjemným traversem. Vyšlapaný chodník je úzký, takže levá sněžnice se pořád vyvrací a začíná to dost bolet. Hodinu a půl nám to trvalo na Havraniu polanu (asi 1400 m), podle rozcestníku to měla být jen půlhodina.

Kousek přes Havraniu polanu byl terén fajn, ale pak to teprve začalo. Opět nepříjemné traverzy strmými svahy, ještě že aspoň nebyla mlha a nesněžilo jako včera večer. Takto se trápíme ještě další 3 hodiny. Když už si myslíme, že to opravdu horší být nemůže, tak se před námi v tomto terénu objeví spadlý strom. Přelézt takovou překážku na sněžnicích a s 20 kg batohem na zádech není žádná sranda (toto jsme museli absolvovat 2x). Sněžnice jsme sundat nemohli, Jura se o to pokusil jednou, ušel 5 metrů a zapadl po prsa do sněhu. V jednom místě jsme dokonce zapadli i se sněžnicemi po pás do sněhu. Takovéto lahůdky mě vždycky totálně vyčerpaly. Takže když jsme kolem 22 hod zahlédli pár metrů před sebou útulnu Ramža, tak se mně ani nechtělo věřit, že už jsme dnes u cíle.


útulna Ramža

Sundávám sněžnice i batoh a jdu dovnitř. S tím jak mně spadl kámen ze srdce se uvolnilo i něco jiného, rychle hledám v batohu toaletní papír a běžím ven. Jura na mě volá, že venku zahlédl latrínu. Tak jdu rychle k ní, ale po pár metrech zapadnu až nad kolena do sněhu. Musím se vrátit pro sněžnice, těch 30 metrů bych tam takto nedošel. Obouvám sněžnice a jdu zpátky, ale bohužel nemůžu otevřít dveře, jsou zafoukané sněhem. Takže zpět k útulni pro lopatu. Než jsem pak před latrínou vyházel asi tři čtvrtě metru hlubokou díru, tak už mě to celkem přešlo. Ale když už jsem se tam dostal, tak jsem musel tohoto komfortu využít.

V útulni se nám podařilo zatopit, moc se to tam sice nevyhřálo, ale aspoň nám to urychlilo rozpouštění sněhu na vaření. Na rozdíl od Andrejcové je tady celkem pořádek. Než jsme si navařili a nachystali se ke spánku, bylo už hodně po půlnoci. Dnes jsme našlapali asi 21 km, stoupání 1147 m, klesáni 1305 m, celkový čas 13,5 hod.

Ráno vyspáváme až do půl desáté, už večer jsme se domluvili, že po tom náročném dnu si dáme lehčí etapu. Dnes půjdeme jenom do sedla Čertovica, což je podle mapy jenom něco přes 2 hodiny cesty. V 10:45 odcházíme, je opět mlhavo, ale terén je celkem schůdný. Sice nás čekalo ještě několik kratších úseků v nepříjemném traverzu, ale většinou to bylo dobré. Přecházíme Jánov grůň (1388 m), Bacúšské sedlo (1319 m) a Sedlo za Lenivou (1378 m). Odtud je to už jenom z kopce dolů až do sedla Čertovica (1238 m). Tam jsme ve 14:15 hod.

Nejdříve se jdeme najíst na motorest, pak jdeme hledat ubytování. V penzionu v sedle je obsazeno, tak jdeme na Chatu pod Čertovicou, ta je asi o kilometr dál dolů pod sjezdovkou. Ubytováváme se za 16 Eur, je tam celkem slušné bydlení. Večer si jdeme do baru na pivo a plánujeme další postup. Vymysleli jsme to tak, že zítra se pokusíme přejít až na Kamennou chatu na Chopku a pak dál uvidíme podle počasí. Ale předpovědi na další dny nebyly zrovna ideální. Dnes jsme našlapali 8,5 km, stoupání 285 m, klesání 433 m, celkem čas 3,5 hod.

Další ráno odcházíme v 7:15 z Chaty pod Čertovicou (1120 m), jdeme nahoru do sedla a pak dál po sjezdovce nahoru. Když skončí rolbou nažehlený manchester, obouvám sněžnice (Jura to dnes zkouší bez nich) a opět v mlze stoupáme směrem ke Štefánikově chatě. První kopec který přecházíme je Lajštroch (1602 m), zatím jsme pořád jenom šlapali nahoru, dál už je to takový terén nahoru a dolů, a to až do Kumštového sedla (1547 m). Ze sedla pokračujeme po parádním hřebínku, který pozvolna stoupá k vrcholu Králička (1807 m). Škoda, že je pořád taková mlha a není skoro nic vidět, navíc ještě zesiluje vítr. Za Králičkou se přehoupneme ještě přes jeden kopeček a už nás čeká jenom sestup k Štefánikově chatě. Rozhodli jsme se, že v takovémto počasí nemá cenu pokračovat dál, nehledě k tomu, že v těch vyšších partiích na Ďumbieru a na Chopku bude určitě ještě hůř.


Štefánikova chata

Na chatě jsme v 11:45 hod. Dáváme si tady asi 1,5 hod pauzu a pak jenom na lehko bez batohů jdeme na Ďumbier. Včera tam bylo prý pěkně, tak jdeme zkusit štěstí, ale moc tomu dnes nevěřím. Venku vítr mezi tím ještě trochu zesílil a přidává se i sněžení. Cestou k vrcholu vidíme tak tak od jedné tyče ke druhé. Sem tam některá chybí, a to pak jdeme úplně naslepo. Vrchol Ďumbieru (2046 m) jenom tušíme , není tady totiž vidět na krok, tak ani nehledáme vrcholový kříž. Vítr tady mohl dosahovat v nárazech možná až 70 km/hod. Fotíme rychle mlhavé vrcholové foto a hned zase sestupujeme dolů.


Ďumbier - vrcholovka

Je definitivně rozhodnuto, pro letošní rok ukončíme náš hřebenový přechod tady. Pro Juru je to tak trochu zakleté místo, vždyť loni skončil přesně na stejném místě, sice z jiných důvodů, ale taky to bylo jenom po Ďumbier. Zůstáváme na noc na chatě. Ubytování tady stojí 16 Eur (to je včetně snídaně, bez by to bylo za 12 Eur). Dnes jsme našlapali asi 13 km, stoupání 1226 m, klesání 616 m, celkem čas 5,5 hod.

Ráno vstáváme v 7 hod, venku sice svítí sluníčko, ale fouká silný vítr. Plán neměníme a sestupujeme dolů do doliny. Od Štefánikovy chaty na Trangošku to není daleko, ale je to pořádný sešup. Na sněžnicích to jde celkem rychle. U hotelu Trangoška jsme za 1,5 hod. Bohužel autobus dolů do doliny jede až za 3 hodiny, tak se vydáváme dál pěšky. Asi tak po kilometru chůze se nám podaří stopnout auto. Řidič je velice ochotný a i když jede jenom do nejbližší vesnice, zaveze nás ještě o něco dál až na křižovatku u obce Valaská. Odtud už to bylo jenom 15 minut k autobusové zastávce a za dalších 15 minut už sedíme i v autobusu a jedeme do Bánské Bystrice. Dnes jsme našlapali (po Trangošku) 4 km, klesání 650 m, celkem čas 1,5 hod.


Trangoška

Celkem jsme za 5 dnů cesty našlapali asi 65 km a nastoupali téměř 4000 výškových metrů. Z celkové délky hřebene to představovalo asi jeho dvě třetiny. Takže máme důvod se tady minimálně ještě jednou vrátit, ale příště by to chtělo vychytat trochu líp počasí. Chodit celé dny v mlze není moc záživné, je to jenom dřina. Když vidíte kolem sebe panorama zasněžených kopečků okolních pohoří, tak je to úplně o něčem jiném, hned vám ta cesta jinak ubíhá. Tak to bylo pro letošní zimu na sněžnicích asi tak všechno, zase někdy příště ahoj.

Horám zdar, Josef.




Jestliže se Vám článek líbil, sdílejte jej prosím na FB.

Komentáře:

 

Neregistrovaní můžou použít údaje - Jméno: host heslo:host

Jméno (stejné jako do návštěvní knihy)
Heslo (stejné jako do návštěvní knihy)

Obsah příspěvku

Ochrana proti SPAMU. Kolik je tři x tři?



Autor: Obi   2013-03-16 10:34:41
Jožko, ty jsi rozený HORAL. Já bych od začátku brečel, že chci domů a druhý den bych asi chcípnul....jen z těch fotek mám omrzliny! Pěkné počtení a snad to příště dotáhnete celé. Teda psychotriller, v zimě...na horách...na tyče...v mlze...v noci...na čelovku...fuják...5dní...no potěš. Na to musí být nátura :8

Vaše heslo:

Autor: Dubinator   2013-03-17 07:19:45
Jožko, ta pasáž s latrínů, ta se ti teda povedla. Úplně mě při čtení bolelo aj za tebe =D. Kakra, si kapacita!!!

Vaše heslo:

Zpět

Copyright © 2007, kolo-bezky.cz, všechna práva vyhrazena.