Můžete se registrovat na Hradní běžku, která se koná 3.2.2018
logo

Bedřichov


Online stav bílé stopy

Úsvit začíná v : 06:52
Tma nastává : 17:07
Den je dlouhý:10:14 hod
--------------------------------

Teplota: -- °C
Teplota max: -- °C
Teplota min: -- °C

Tlak: 1005.9 hPa

Vlhkost: - %

Slunce: - W/m2
UV index: --

Vítr akt: -- m/s
Vítr 10 min: -- m/s
Vítr max: 0.0 m/s

Přihlášení

Trvale přihlásit?

TOPlist


Malá Fatra 2013



Fotogalerie: ZDE
Video: bude průběžně doplněno v sekci "Video z akcí"

Je druhá polovina července, teploty se šplhají přes třicítku a tak by to chtělo na pár dnů vyrazit někam do hor se trochu zchladit. Mám týden dovolenou, takže volba je jednoznačná, nějaký trek, tedy několika denní přechod hor. V plánu mám už delší dobu dvě takové akce, jednou z nich je přechod Polských Tater a tou druhou je Malá Fatra. Volba nakonec padá na přechod hlavního hřebene Malé Fatry, a protože to by bylo zase málo, tak k tomu přidám ještě část Chočských vrchů.


Lávka přes Váh ve Strečně

1. den – v úterý 23. 7. odjíždím z Brumova v 5:30 hod vlakem do Žiliny, dál pak autobusem do vesničky Strečno. Tam jsem asi v 9:00 hod, přejdu lávku přes Váh a v Nezbudské Lúčce (část Strečna) ve stínu autobusové zastávky se trochu posilním a upravím výstroj (přezouvám boty). V 10:30 se vydávám po červené turistické značce směrem na Starý hrad.  První kilometr je rovinka po polních cestách kolem Váhu, když odbočím do doliny Hradské, změní se povrch na asfaltový. Po této cestě jdu ještě pár set metrů až k rozcestí. Já pokračuji dál chodníkem, který prudce stoupá na hřeben ke Starému hradu.

Starý hrad je zřícenina hradu, který stojí na ostrém hřebeni nad údolím Váhu (původní název byl Varín). Od hradu pokračuji po hřebenu stále vzhůru, stoupání polevuje až na kótě Plešel (981 m), dál je to už jenom rovina nebo mírně do kopce a to až k Chatě pod Suchým (1075 m), tam jsem ve 12:15 hod. Na chatě se moc nezdržuji, jenom kofola a venku ujídám něco málo se svých zásob. Čeká mě ještě pořádný kopec, tak musím něco odlehčit s batohu.


Chata pod Suchým, vpravo od ní pak Suchý 1468 m

Po půl hodince se vydávám dál. Hned za chatou je pořádný prďák, stoupám po sjezdovce k rozcestí Javorina (1150 m). Chodník dál pozvolna stoupá místy lesem, místy po loukách až do sedla Prislop pod Suchým (1202 m). To už je vrchol Suchý téměř na dosah, čeká mě už "jenom" asi 250 výškových metrů a budu konečně nahoře na hřebenu. Na prvním kopci malofatranského hřebene. Na Suchém (1468 m) jsem ve 14:00 hod. Je odtud parádní kruhový rozhled, ale viditelnost není zrovna ideální, vzdálená pohoří na horizontu jsou v oparu.

Ze Suchého pokračuji už po hřebenovce. Chodník je tady ale hodně zvlněný, pořád je to nahoru a dolů. Přecházím skalnatý dvojvrchol Biele skaly (1448 m), sedlo Vráta, Stratenec (1513 m) a sedlo Priehyb (1462 m). Tady mě už čeká táhlé stoupání na Malý Kriváň (1671 m). Nahoře se otevírá pohled na další část mé trasy. Velký Kriváň je už na dohled, za ním vykukují Chleb a Stoh a už jsou vidět v plné své kráse i oba Rozsutce.


Na Malém Kriváni

Sestupový hřebínek z Malého Kriváně je celkem členitý, ale ubíhá to rychle. Za půl hodiny jsem dolů v sedle, následuje traverz vrcholu Koniarky, tady jsem konečně narazil na pramen vody a doplnil si zásoby. Ještě krátké stoupání a jsem v sedle Bublen (1510 m). Další kopec který mě ještě dnes čeká je Pekelník (1609 m), stoupání je sice krátké, ale zato výživné. Z Pekelníka ještě lehce ztratím výšku a už je přede mnou jenom Velký Kriváň (1709 m), teda aspoň pro dnešek. Nahoře jsem v 18:20 hod. Porozhlédnu se kolem, cvaknu pár fotek a jdu dolů. Přes Snilovské sedlo scházím na Chatu pod Chlebom.(1423 m), tam jsem v 19:15 hod.

Tak jak jsem dnes po cestě moc turistů nepotkával, tak za to tady na chatě to žije. Je tady plno, volná místa na nocleh už jsou jenom na povale, ale s tím jsem počítal a vzal jsem si do batohu spacák. Na chatě si dávám dvě pivka a polévku a celkem znavený jdu spát. Dnes jsem našlapal 23,3 km, stoupání 1981 m, klesání 926 m.


Chata pod Chlebom

2. den - středa 24. 7. Ráno vstávám celkem pozdě, až před 7 hodinou. Na půdě kde je noclehárna nejsou žádné okna, tudíž mě nemělo co vzbudit. Po vydatné snídani, plný ešus polévky s těstovinami, tu jsem si uvařil a ještě snídaně na chatě v podobě hemenexu, vyrážím v 8:30 hod na cestu. Vracím se zpět do Snilovského sedla (1524 m), odtud pokračuji dál po hřebenu přes Chleb (1646 m), Hromové (1636 m), Stěny jižní a severní vrchol a Poludňový grůň. Toto je jedna z nejpěknějších tras na Malé Fatře, ale bohužel je také hodně frekventovaná a to hlavně díky lanovce, která vyváží turisty z Vrátné do Snilovského sedla.

Na Poludňovém grůni pro většinu turistů hřebenovka končí, ale někteří jdou dál, stejně jako já. Přede mnou je mohutný Stoh (1608 m), ale ještě než začnu stoupat jeho strmým úbočím, musí nejdříve sejít do Stohového sedla (1230 m). Pak už je to jenom do kopce. Nahoře jsem ve 12:00 hod, těch necelých 400 výškových metrů ze sedla sem nahoru mně trvalo téměř hodinu. Moc dlouho se tady nebavím a sestupuji do sedla Medziholie (1185 m). Tady zvažuji svůj další postup, v plánu jsem měl přejít Velký Rozsutec, vystoupit ještě na Malý Rozsutec, vrátit se do sedla Medzirozsutce a podejít Velký Rozsutec a vrátit se zpět do sedla Medziholie. Ale když si počítám potřebný čas na tento přechod a čas, který ještě potřebuji na sestup někam k Párnici, kde bych měl přespat někde na salaši o které ani nevím, kde přesně je, tak raději z tohoto plánu vypouštím Malý Rozsutec, čímž se to hodně zkrátí.

Velký Rozsutec (1609 m) ale nevynechám, tento kopec je vždycky výzvou. I když už je celkem vedro, šlapu co to dá, ale i tak mně to nahoru trvá více jak hodinu. Nahoře jsem ve 14:15 hod, tady jenom cvaknu pár fotek, dopiji zbytek vody, kterou jsem si nesl (3 litry) a rychle zase stejnou cestou dolů. Ze sedla Medziholie pokračuji dál už po modré tur. značce do Sedla Osnice (1162 m), tady by měl být také někde pramen. Ten jsem našel celkem lehce a hned jdu zahnat žízeň a doplnit si zásoby vody.


Velký Rozsutec 1609 m

Výstup na Osnicu (1363 m) není nijak náročný, i když zpočátku je to hodně do kopce, ale jak se vyjde nad hranici lesa stoupání poleví. Tímto směrem jdu poprvé, takže dávám delší pauzu na focení. Je tu pěkný výhled, Západní a Nízké Tatry se opět o něco přiblížily, přímo přede mnou je Šípská Fatra a Chočské vrchy se svým nejvyšším vrcholem Velký Choč (tam půjdu zítra). Pěkný pohled je i směrem zpět na Rozsutec a na z této strany snad ještě mohutnější Stoh. Sestup z Osnice je trochu krkolomný, nejdříve po travnatém svahu, pak zase kousek lesem, až do sedla Strungový príslop (1160 m). Chodník pokračuje dál po zalesněném hřebenu, většinou už jenom z kopce. Cesta je místy málo znatelná, asi tudy moc lidí nechodí a značky na stromech se v šeru lehce přehlédnou. Jednou jsem i trochu zakufroval a málem jsem sešel do doliny, naštěstí jsem si včas uvědomil, že jdu špatně.

V 18:00 hod konečně vycházím z lesa u lyžařského vleku Magura. Někde tady by měl být nějaký přístřešek, kde by se dalo přespat. Podle popisu, který jsem měl k dispozici, ho celkem rychle nacházím, ale je to opravdu jenom přístřešek v nouzi proti dešti. Tento nocleh hned zavrhuji a jdu se mrknout ještě dál po pěšině, až dojdu k dalšímu vleku, k horní stanici na Magurce (1007 m). Tady to taky nevypadá na dobré místo na nocleh, spát pod širákem se mně nechtělo, přece jenom těch medvědů tady bude asi dost. Vrátím se tedy zpět a po modré značce sestupuji dál směrem do Párnice. Po cestě by měla být, ještě salaš, kde by se dalo také přespat, aspoň podle informací které jsem měl.


Velký Choč a Šípská Fatra, pohled při sestupu do Párnice

Na salaš jsem narazil poměrně brzy, ale byla obydlená, ovečky byly zavřené v košáru, kolem bylo uvázaných pár psů, ale jinak ani živáčka. Tak jsem se rozhodl, že sejdu až do Párnice a přespím až tam. Bylo teprve 19:00 hod, takže času mám zatím dost a navíc už cesta vede jenom pastvinami a Párnica už je také na dohled. Ještě za světla stíhám sejít do městečka a daří se mně i celkem rychle najít ubytování. Ve 20:00 hod jsem konečně u penzionu ADAK. Ubytování stojí 18 Eur, je to sice dost, ale už se mně nechce hledat něco levnějšího. Dnešní tůru už cítím dobře v nohách, dávám si napřed jedno pivko od žízně, pak se jdu ubytovat. Teplá sprcha a teplá polévka mě zase trochu probrali a tak si jdu ještě dolů do baru na dvě točené. Dnešní trasa 24,7 km, stoupání 1494 m, klesání 2454 m.


Penzion ADAK v Párnici

3. den - čtvrtek 25. 7. Na ráno, na 7:30 mám objednanou snídani. Takže se ráno nijak nezdržuji sbalím věci posnídám a po 8 hodině hned vyrážím na cestu. Dnešní etapa je taková odpočinková, asi polovina vede po asfaltkách. Z Párnice přecházím po silnici do vesničky Zaškov, tu projdu celou až ke statku, kterým projdu a po louce přejdu na kopec, kde narazím na polní cestu a ta mě dovede do další vesničky Komjatná. Tady se dám po asfaltce směrem do kopce přes místní část Studničná. Pokračuji dál po asfaltce ještě asi půl km do kopce a pak zase dolů a to až do Valaské Dubové. To už je výchozí bod pro výstup na Velký Choč.

Ve Valaské Dubové jsem v poledne a tak se v Jánošíkovej krčme zastavuji na oběd. Posilněný se vydávám na další cestu, konečně už mám za sebou nepříjemné asfaltky, naštěstí je dnes celý den pod mrakem, tak se to celkem dalo. Z Valaské Dubové je to na Velký Choč téměř kilometr převýšení, ale stoupání není tak prudké, tak to jde dobře. Na Stredné Polaně (1248 m) jsem ve 13:50 hod, pár desítek metrů od tohoto rozcestníku je salaš, kde bych chtěl tuto noc přespat. Jenom mrknu z dálky jestli ještě stojí a pokračuji směrem k vrcholu dál. Když vycházím nad hranici lesa, vidím, že se počasí už začíná kazit. Nad Malou Fatrou už i prší. Tak přidávám do kroku a ve 14:45 hod jsem nahoře na Velkém Choči (1609 m).


Jánošíkova krčma

Z tohoto vrcholku bývá obvykle parádní kruhový rozhled, ale dnes nic moc. Celý obzor zahaluje velká oblačnost, začíná už i mrholit, tak není důvod se tady dél zdržovat. Sestupuji stejnou cestou na Strednů Polanu. Jdu obhlédnout salaš, místo kde bych chtěl dnes přespat, nahlédnu dovnitř a na první pohled je jasné, že tady někdo bydlí. I když na ceduli nade dveřmi je napsáno, že to je turistická útulna a informace, které mám z internetu tvrdí totéž, přesto tomu tak není. V letní sezonu tady přebývá bača a pase tady stádo oveček. Času mám relativně dost, do Ružomberku bych stihl dojít ještě za světla, ale odtud mně už žádný vlak nejede, musel bych čekat až do rána. Takže radši jdu požádat baču o nocleh. Ten nebyl proti a hned mě také ukázal palandu, na které můžu přespat. Měl tam ještě další dva nocležníky, jeho dcera s přítelem přijeli na návštěvu a přivezli mu nějaké zásoby.


Pamětní cedule na místě kde stávala Hviezdoslavova útulňa

Je teprve půl čtvrté odpoledne a počasí jak se zdá se taky umoudřilo, tak vyrážím pro vodu. Pramen je odtud asi kilometr daleko. Je to směrem na Ružomberok po tur. značce, až na jedné mýtince se odbočí do lesa, je to dobře znatelné a i značené, nedá se zabloudit. Navíc u té odbočky je pamětní cedule, na tomto místě stávala chata Hviezdoslavova útulňa, která v r.1944 vyhořela. Před večerem pomáhám bačovi připravit košár pro ovce, kde je pak na noc zaženeme, do dojení, to už se mu ale nepletu. Bača má celkem velké stádo asi 160 ovcí, 10 koz, má taky ještě dva koně a to všechno hlídají čtyři ovčáčtí psi. Večer u ohně mě vykládá příhody o medvědech a vlcích, které tady zažil. Ta poslední byla jenom týden stará, to jak mu medvěd za bílého dne sebral jednu ovci. Tu pak našel za pár dnů roztrhanou v lesa. Dnešní trasa 20,8 km, stoupání 1307 m, klesání 507 m.


Stredná polana

4. den - pátek 26. 7. Ráno vstávám v 6:00 hod, venku je nádherně, na obloze ani mráček. Škoda, že už dnes můj trek končí. Čeká mě už jen sestup do Ružomberka a cesta domů. Na snídani dojídám zbytky svých zásob, v tom mně ochotně pomáhají i Amir a Sita, bačovi psíci. Na oplátku dostanu ochutnat kozí sýr, který tady bača vyrábí (výborný). V 8:30 hod se rozloučím a vyrážím. Cesta vede většinou lesem, zpočátku to jde dobře, ale jak scházím níž je porost hustší a chodník se tu místy ztrácí nebo zase naopak se objeví nějaká lesní cesta, která vás vede úplně někam jinam. I přes takové lehké bloudění po dvou hodinách vycházím z lesa a konečně vidím cíl - Ružomberok. Tady jsem značku sice ztratil nadobro, ale směr už byl jasný. V 10:15 jsem v Likavce, obci která je už vlastně předměstím Ružomberka. Za dalších 20 minut jsem pak na nádraží v Ružomberku a moje putování je u konce. Nejbližším vlakovým spojem pak odjíždím domů. Dnešní etapa měřila 10,2 km, stoupání 100 m, klesání 880 m.


Velký Choč 1609 m

Škoda, že jsem si na tento trek vyčlenil jen tak málo času, za ty čtyři dny co jsem to šel si akorát tak zvyknete na nějaký rytmus, přestanou vás bolet nohy a konečně si to začnete užívat. Za další dva až tři dny by se dala klidně přejít ještě i Velká Fatra, ale to až někdy příště. Celkem jsem našlapal na této trase ze Strečna do Ružomberka 79 km a nastoupal 4882 výškových metrů. Počasí mně přálo, takže co dodat, snad jenom to, že to bylo super.

Ahoj, Josef.




Jestliže se Vám článek líbil, sdílejte jej prosím na FB.

Komentáře:

 

Neregistrovaní můžou použít údaje - Jméno: host heslo:host

Jméno (stejné jako do návštěvní knihy)
Heslo (stejné jako do návštěvní knihy)

Obsah příspěvku

Ochrana proti SPAMU. Kolik je tři x tři?



Zpět

Copyright © 2007, kolo-bezky.cz, všechna práva vyhrazena.