Mrazivá vášeň...
Minulý týden
Jožka vzpomínal, že před několika lety podnikl zimní cyklotůru na
Kohůtku, kdy nebyl sněh, ale bylo -5 stupňů, já jsem tomu nevěnoval zas
až takovů pozornost, inu ve čtvrtek večer se dívám na náš server
kolo-bezky.wz.cz a co nevidím, Jožka naplánoval cestu na Kohůtku. Říkám
si, že to bude pohoda, poněvadž celý týden bylo obstojné počasí, takže
nic nestojí v cestě tuto akci uskutečnit. Téměř celý pátek dávám
dohromady svoje kolo, u nás totiž Jěžíšek naděloval o něco dřív a tak
musím chtě nechtě namontovat nové komponenty, abych je v sobotu mohl
vyzkoušet. Vše stíhám tak tak,protože mám na starost malů pomocnicu
Klárču. Jožka večer volá jestli to platí, start je domluven už na 8
hodin, trasa má skoro 80 km, takže si musíme trochu přivstat. Vzhledem
k tomu, že má Jožka večer disko produkci v místním restauračním
zařízení, asi se mu bude špatně vstávat.
Ráno je sraz u supermarketu U Švédů, přijíždím na čas, ale Jožka
nikde, chvilku čekám a po sléze zvedám telefon a volám, co se děje, Jožin
se ospalým hlasem ptá "jestli jedem" a že tedy přijede tak za 20-30
minut, nasedám na kolo a frčím zpět domů, protože venku je pořádná
kosa. Za 30 min. volá kde su, tak friškom naskakuju na bike a fičím
na místo srazu, kde Jožka už vyčkává. Vyrážíme po asfaltce směrem na Klobůky, na to že je něco málo pod nulů, tak sa nám šlape v celku
fajn. Na několik málo minut zastavujeme v Klobůkách v obchodě, kde si Jožin kupuje banány na cestu, jedeme dál na Poteč, tady opět
zastavujeme u Jožkova osobního mechanika, který mně ochotně dotahuje
krytku na klikách, je na to specialní klíč, který nemá, ale řeší to
velmi profesionálně, pomocí kleští na segerovky a šrubováku. Ještě
jednou díky. Jožka šteluje brzdy a už nic nestojí v cestě, abychom
zabrali do pedálů a jeli. Projíždíme přes Horní Lideč do Francovy
Lhoty, U Kamlera je mrak lidí, tak pokračujeme do Valašské Senice a
tady se už cesta začíná pěkně zvedat. Vjíždíme do lesa a asfaltka je
místy pěkně namrzlá, tak si musíme dávat pozor, abychom nehodili
"tlamu". Zjišťuji, že mně nejde pořádně přeřadit na nejlehčí
převod, ještě není úplně doladěn přesmykovač, tak to táhnu na střední
talíř, ale
po sléze zastavuji a přehazuju růčo. V půli kopce je takové malé odpočivadlo, u kterého zastavujeme, já dávám kus banánu, ale hlavně seřizuju přesmyk. Jožka fotí...Opět nasedáme a vzhůru do
kopce, odbočujeme z asfaltky na polní cestu, je pěkně vymrzlá a nemá
skoro žádný odpor, prostě balada. Najíždíme na cestu, kterů místní
lesáci zasypali makadamem, tady už se šlape o poznání hůř, ale na
točnu je to už několik desítek metrů, za ní začíná opravdová lesní
cesta a jěště k tomu pořádně prudká, řadíme na nejlehčí převody a
šlapeme co to dá. Přijíždíme do sedla pod Kyčerů a těžce nastůpané
metry utrácáme při sjezdu na polňačku, která vede ze Zděchova na
Papajské sedlo, sjezd stojí za prd, je to zmrzlé a dost to klůže, tak
si to náležitě užíváme, že? Cesta na Papajské sedlo je místy jěště víc
zmrzlá než v lese, takže ještě více opatrnosti. Okolní příroda je
krásně omrzlá, alespoň něco připomíná, že je prosinec, místy je dokonce
i poprašek sněhu. Dorážíme do Papajského sedla, (tady náš
šéftrenér, svého času strážil česko-slovensků hranicu, díky,hned sa
mně líp spalo) překračujeme státní hranici, Jožka opět fotí
dokumentační snímky, chvilka kochání a vzhůru dolů po polňačce směrem
do Čertova. Příjemný sjezd,akorát jsem nestihl zareagovat na zamrzlů
kaluž a tak sem ju přejel, led samozřejmě povolil a já měl plné boty
vody, při teplotě okolo nuly teda nic moc vám povím a navíc začala
mně byt kosa aj na ruky a Jožkovi zajisté taky.
Z Čertova na Kohůtku vede opět asfaltová silnice a je to pěkné asi 5
km stůpání. Okolí vypadá celkem snobsky, samé nové domy bohatých
slovenských bratrů. Opůšťáme Čertov a šlapeme a šlapeme, Jožka má čas
mezi tím vykládat, já radši nemluvím, abych sa nevysiloval, protože
tento kopec moc nemusím (v létě mně tady došla voda a myslel jsem, že sa po.......)cca v půli kopce zastavujeme, potřebujeme sa napit, ale
voda nám zamzla a musíme otvírat flašky a dostáváme do těla tekutiny
v podobě ledové tříště.Předjíždí nás několik aut a tu tam je obava z
toho, že by mohla být chata na Kohůtce zavřená, to by nás pěkně
naštvalo... Řešíme jak daleko to asi ještě je, ale zjišťujeme, že je to
nepodstatné, prostě až tam budem, tak tam budem. Jedna zatáčka, druhá, rovinka, zatáčka do leva, trocha stůpání a vidím v mlze cedulu s
nápisem "Státní hranice", hurá....parkoviště je téměř prázdné, není
divu, je tu mlha jako blázen. Poslední stůpák a jsme u chaty Kohůtka
913 m.n.m. a počasí jak mávnutím kouzelného průtku mění
tvář, začínají se otvírat panoramata, je vidět krásně Radhošť a
okolí, prostě paráda. Jěště zamáváme trenerovi do on-line kamery a
hurá do vyhřáté restaurace.
Objednáváme
dvakrát ovocný thé(čaj) s rumem, na ceduli před restaurací bylo
napsáno zabijačkové menu, takže není co řešit a Jožka si hbitě
objednává 120g Vepřový vrabec,
zelí, knedlík, prostě takový lehký sobotní obídek....Čaj chutná
výtečně, asi je to tím rumem... Pojíme a dáváme ještě jeden
čajík, samozřejmě i ten rum. Konstatujeme, že kdybychom dali ještě
jeden, tak by pro nás musel přijet trenér, věřím, že by to nebyl pro
něj žádný problém.
Čas je neůprosný tak jen v rychlosti dávám razítka do pasu a už se
ocitáme venku, kde je celkem zima a navíc funí studený větr. Vydáváme
se po sněhu a ledu směrem domu. Pojedeme po hřebenu na Krkostěnu, jak
se dostáváme do lesa tak sníh mizí, jede se vejmi příjemně, opět žádný
odpor... Některé výšvihy musíme i tlačit, začíná to ukluzovat. Jsme na Krkostěně, název napovídá co bude následovat. Snižuji sedlo, abych mohl
přenést těžiště co nejvíc do zadu, Jožkovi sa nechce tak nechává
sedlo tak jak je... Půšťám sa dolu je to prďák jak sviňa, začínajů mňa
bolet ruky, divné..,ale zvládám to a sjíždím do Papajského
sedla, chvilku čekám na Jožku, tak se snažím poštelovat brzdy. Jožka
měl menší problém, nějak mu to ujelo a omotal se okolo nějaké lésky, ale
přežil ve zdraví. Po známé cestě na Zděchov dorážíme až do sedla pod Kyčerů. Tím máme dnešní stůpání za sebů. Sjíždíme do Val.Senice a
zastavujeme u obory, kde se v klidu pase jelení rodinka a pár
muflonů, chvíli okukujeme a laň se nás nebojí a ochotně se nechá
fotit. Je čas vyrazit dál k domovu, je to už jen cca 24 km po
asfaltce. Ve Francovce zastavujeme u cykloobchodu p.Kamlera .Začíná
být opravdu velká zima, Jožka natahuje rukavice od vietnamských
prodejců, na rukavicách je napsáno do -30 stupňů, Jožka dodává, že to
je, ale -30 vietnamských?!!. Cesta do Brumova ubíhá velice rychle a
dokonce vypadá, že je tu i tepleji, už jenom zastávka v Topasu,kde
dáváme čaj s rumem a pak domů.........
Technické info: Trip distance-78,55
km, trip time-5:07:43 h, AVG
speed-15,31km/h, Max.speed-54,3
vkm/h
Ahoj
Mirek a Jožka



Jestliže se Vám článek líbil, sdílejte jej prosím na FB.
Komentáře:
Zpět