logo

Bedřichov
Online stav bílé stopy

Úsvit začíná v : 04:40
Tma nastává : 21:08
Den je dlouhý:16:27 hod
--------------------------------

Teplota: -- °C
Teplota max: -- °C
Teplota min: -- °C

Tlak: 994.8 hPa

Vlhkost: - %

Slunce: - W/m2
UV index: --

Vítr akt: -- m/s
Vítr 10 min: -- m/s
Vítr max: 0.0 m/s

Přihlášení

Trvale přihlásit?

TOPlist


Mrazivá vášeň...


Minulý týden Jožka vzpomínal, že před několika lety podnikl zimní cyklotůru na Kohůtku, kdy nebyl sněh, ale bylo -5 stupňů, já jsem tomu nevěnoval zas až takovů pozornost, inu ve čtvrtek večer se dívám na náš server kolo-bezky.wz.cz a co nevidím, Jožka naplánoval cestu na Kohůtku. Říkám si, že to bude pohoda, poněvadž celý týden bylo obstojné počasí, takže nic nestojí v cestě tuto akci uskutečnit. Téměř celý pátek dávám dohromady svoje kolo, u nás totiž Jěžíšek naděloval o něco dřív a tak musím chtě nechtě namontovat nové komponenty, abych je v sobotu mohl vyzkoušet. Vše stíhám tak tak,protože mám na starost malů pomocnicu Klárču. Jožka večer volá jestli to platí, start je domluven už na 8 hodin, trasa má skoro 80 km, takže si musíme trochu přivstat. Vzhledem k tomu, že má Jožka večer disko produkci v místním restauračním zařízení, asi se mu bude špatně vstávat.
Ráno je sraz u supermarketu U Švédů, přijíždím na čas, ale Jožka nikde, chvilku čekám a po sléze zvedám telefon a volám, co se děje, Jožin se ospalým hlasem ptá "jestli jedem" a že tedy přijede tak za 20-30 minut, nasedám na kolo a frčím zpět domů, protože venku je pořádná kosa. Za  30 min. volá kde su, tak friškom naskakuju na bike a fičím na místo srazu, kde Jožka už vyčkává. Vyrážíme po asfaltce směrem na Klobůky, na to že je něco málo pod nulů, tak  sa nám šlape v celku fajn. Na několik málo minut zastavujeme v Klobůkách v obchodě, kde si Jožin kupuje banány na cestu, jedeme dál  na Poteč, tady opět zastavujeme u Jožkova osobního mechanika, který mně ochotně dotahuje krytku na klikách, je na to specialní klíč, který nemá, ale řeší to velmi profesionálně, pomocí kleští na segerovky a šrubováku. Ještě jednou díky. Jožka šteluje brzdy a už nic nestojí v cestě, abychom zabrali do pedálů a jeli. Projíždíme přes Horní Lideč do Francovy Lhoty, U Kamlera je mrak lidí, tak pokračujeme do Valašské Senice a tady se už cesta začíná pěkně zvedat. Vjíždíme do lesa a asfaltka je místy pěkně namrzlá, tak si musíme dávat pozor, abychom nehodili "tlamu". Zjišťuji, že mně nejde pořádně přeřadit na nejlehčí převod, ještě není úplně doladěn přesmykovač, tak to táhnu na střední talíř, ale po sléze zastavuji a přehazuju růčo. V půli kopce je takové malé odpočivadlo, u kterého zastavujeme, já dávám kus banánu, ale hlavně seřizuju přesmyk. Jožka fotí...Opět nasedáme a vzhůru do kopce, odbočujeme z asfaltky na polní cestu, je pěkně vymrzlá a nemá skoro žádný odpor, prostě balada. Najíždíme na cestu, kterů místní lesáci zasypali makadamem, tady už se šlape o poznání hůř, ale na točnu je to už několik desítek metrů, za ní začíná opravdová lesní cesta a jěště k tomu pořádně prudká, řadíme na nejlehčí převody a šlapeme co to dá. Přijíždíme do sedla pod Kyčerů a těžce nastůpané metry utrácáme při sjezdu na polňačku, která vede ze Zděchova na Papajské sedlo, sjezd stojí za prd, je to zmrzlé a dost to klůže, tak si to náležitě užíváme, že? Cesta na Papajské sedlo je místy jěště víc zmrzlá  než v lese, takže ještě více opatrnosti. Okolní příroda je krásně omrzlá, alespoň něco připomíná, že je prosinec, místy je dokonce i poprašek sněhu. Dorážíme do Papajského sedla, (tady náš šéftrenér, svého času strážil česko-slovensků hranicu, díky,hned sa mně líp spalo) překračujeme státní hranici, Jožka opět fotí dokumentační snímky, chvilka kochání a vzhůru dolů po polňačce směrem do Čertova. Příjemný sjezd,akorát jsem nestihl zareagovat na zamrzlů kaluž a tak sem ju přejel, led samozřejmě povolil a já měl plné boty vody, při teplotě okolo nuly teda nic moc vám povím a navíc začala mně byt kosa aj na ruky a Jožkovi zajisté taky.
Z Čertova na Kohůtku vede opět asfaltová silnice a je to pěkné asi 5 km stůpání. Okolí vypadá celkem snobsky, samé nové domy bohatých slovenských bratrů. Opůšťáme Čertov a šlapeme a šlapeme, Jožka má čas mezi tím vykládat, já radši nemluvím, abych sa nevysiloval, protože tento kopec moc nemusím (v létě mně tady došla voda a myslel jsem, že sa po.......)cca v půli kopce zastavujeme, potřebujeme sa napit, ale voda nám zamzla a musíme otvírat flašky a dostáváme do těla tekutiny v podobě ledové tříště.Předjíždí nás několik aut a tu tam je obava z toho, že by mohla být chata na Kohůtce zavřená, to by nás pěkně naštvalo... Řešíme jak daleko to asi ještě je, ale zjišťujeme, že je to nepodstatné, prostě až tam budem, tak tam budem. Jedna zatáčka, druhá, rovinka, zatáčka do leva, trocha stůpání a vidím v mlze cedulu s nápisem "Státní hranice", hurá....parkoviště je téměř prázdné, není divu, je tu mlha jako blázen. Poslední stůpák a jsme u chaty Kohůtka 913 m.n.m. a počasí jak mávnutím kouzelného průtku mění tvář, začínají se otvírat panoramata, je vidět krásně Radhošť a okolí, prostě paráda. Jěště zamáváme trenerovi do on-line kamery a hurá do vyhřáté restaurace.
Objednáváme dvakrát ovocný thé(čaj) s rumem, na ceduli před restaurací bylo napsáno zabijačkové menu, takže není co řešit a Jožka si  hbitě objednává
120g Vepřový vrabec, zelí, knedlík, prostě takový lehký sobotní obídek....Čaj chutná výtečně, asi je to tím rumem... Pojíme a dáváme ještě jeden čajík, samozřejmě i ten rum. Konstatujeme, že kdybychom dali ještě jeden, tak by pro nás musel přijet trenér, věřím, že by to nebyl pro něj žádný problém.
Čas je neůprosný tak jen v rychlosti dávám razítka do pasu a už se ocitáme venku, kde je celkem zima a navíc funí studený větr. Vydáváme se po sněhu a ledu směrem domu. Pojedeme po hřebenu na Krkostěnu, jak se dostáváme do lesa tak sníh mizí, jede se vejmi příjemně, opět žádný odpor... Některé výšvihy musíme i tlačit, začíná to ukluzovat. Jsme na Krkostěně, název napovídá co bude následovat. Snižuji sedlo, abych mohl přenést těžiště co nejvíc do zadu, Jožkovi sa nechce tak nechává sedlo tak jak je... Půšťám sa dolu je to prďák jak sviňa, začínajů mňa bolet ruky, divné..,ale zvládám to a sjíždím do Papajského sedla, chvilku čekám na Jožku, tak se snažím poštelovat brzdy. Jožka měl menší problém, nějak mu to ujelo a omotal se okolo nějaké lésky, ale přežil ve zdraví. Po známé cestě na Zděchov dorážíme až do sedla pod Kyčerů. Tím máme dnešní stůpání za sebů. Sjíždíme do Val.Senice a zastavujeme u obory, kde se v klidu pase jelení rodinka a pár muflonů, chvíli okukujeme a laň se nás nebojí a ochotně se nechá fotit. Je čas vyrazit dál k domovu, je to už jen cca 24 km po asfaltce. Ve Francovce zastavujeme u cykloobchodu p.Kamlera .Začíná být opravdu velká zima, Jožka natahuje rukavice od vietnamských prodejců, na rukavicách je napsáno do -30 stupňů, Jožka dodává, že to je, ale -30 vietnamských?!!. Cesta do Brumova ubíhá velice rychle a dokonce vypadá, že je tu i tepleji, už jenom zastávka v Topasu,kde dáváme čaj s rumem a pak domů.........
Technické info:
Trip distance-78,55 km, trip time-5:07:43 h, AVG speed-15,31km/h, Max.speed-54,3 vkm/h

                                                                                           
      Ahoj Mirek a Jožka




Jestliže se Vám článek líbil, sdílejte jej prosím na FB.

Komentáře:

 

Neregistrovaní můžou použít údaje - Jméno: host heslo:host

Jméno (stejné jako do návštěvní knihy)
Heslo (stejné jako do návštěvní knihy)

Obsah příspěvku

Ochrana proti SPAMU. Kolik je tři x tři?



Zpět

Copyright © 2007, kolo-bezky.cz, všechna práva vyhrazena.