Bedřichov
Úsvit začíná v : 04:59 Tma nastává : 18:47 Den je dlouhý:13:47 hod -------------------------------- Teplota: -- °C Teplota max: -- °C Teplota min: -- °C Tlak: 994.8 hPa Vlhkost: - % Slunce: - W/m2 UV index: -- Vítr akt: -- m/s Vítr 10 min: -- m/s Vítr max: 0.0 m/s |
Ve dnech 15. - 28. 7. 2007 jsme podnikli já ( Josef Kolínek ) a Laďa Jurčaga přejezd Karpat na kolech od západu na východ a zpět přes Rumunsko a Ukrajinu.
mapa trasy :
1. den - v neděli 15. července v 9.00 hod odjíždíme na kolech z Brumova do Trenčína odkud nám jede vlak směrem na východní Slovensko. V rámci svojí nedělní vyjížďky nás až do Skalky doprovází Slávek, tady se s námi loučí a jede zpět. Vlak má trochu zpoždění, odjíždíme ve 12.30 hod, cesta proběhla v pohodě nebylo to jak vloni, kdy jsme celou cestu vlakem stáli v uličce i s naloženými koly.
Před 6 hod večerní vysedáme v Trebišově, nakládáme věci na kola a jedeme směrem k Maďarským hranicím. Jede se dobře, terén je jen lehce zvlněný, přejíždíme přes Slovenské Nové Mesto do Maďarska. Tady projíždíme ještě město Sátoraljaujhely a asi 5 km za ním táboříme a přečkáváme 1. noc. najeto 76 km za 3 hod 20 min čisté jízdy 2. den - přes Maďarsko jedeme po samých rovinách, projíždíme městečka Kisvárda, Vásárosnanemény, tady opravuje Laďa svůj první a taky poslední defekt.
Dál projíždíme přes město Mátészalka asi 30 km před hranicí s Rumunskem, zastavujeme v jedné z hospůdek na občerstvení, tady si k nám přisedá jeden domorodec a dává se s námi do řeči (s Laďů a komunikují německy). Prý určitě musíme vidět zdejší přírodní unikát soutok řeky Túr s Tisou na Ukrajinské hranici, je tam perfektní koupání a kemp, kde můžeme přenocovat. Na účtenku nám nakreslí mapu, podlé které jsme i dokonce trefili na toto místo, zvané Bukogát.
Asi v 7 hod večer jsme konečně na místě, ubytováváme se v kempu za 5 EUR (už jsme neměli moc forintů) a jdeme se osvěžit pod tolik vychvalovaný jez (po celodenní jízdě na kole to byla opravdu paráda).
Za poslední forinty si ještě večer dáváme po pivu. najeto 158 km za 7 hod 20 min 3. den - v Bukogátu bylo dobře, ale ukázalo se, že to pro nás byla zajížďka asi 70 km, tolik jsme totiž najeli za dopoledne než jsme se dostali k hr. přechodu do Rumunska. V 11.00 hod jsme už v Rumunsku, bylo to hned poznat, že jsme v jiné zemi, kvalita vozovky - nic moc, auta kolem nás sviští závratnou rychlostí, ani nás moc neobjíždí, aspoň že už z dálky troubí, aby zavčasu upozornili, že nás možná během pár sekund něco smete do příkopy. Jedeme pořád ještě po rovinách přes města Satu Mare a Baia Mare, tady už se před námi začínají zvedat první vrcholky Karpat. Za městečkem Baia Sprie začíná první stoupání, které je dlouhé 16 km. Nahoru do sedla Gutáti (987 m) přijíždíme už za šera, stan ani nestavíme (není ani kde), spíme jen tak u cesty pod širákem. najeto 176 km za 9 hod 20 min
sedlo Gutáti 4. den - tento den začínáme příjemným sjezdem, asi po 15 km odbočujeme z této hlavní silnice konečně do hor. Projíždíme hodně zvlněnou krajinou podhůřím Maramureše přes vesničky Ocna Sugatag, Calinesti a Birsana, dál pozvolna stoupáme údolím říčky Iza (tady se přes poledne jdeme trochu ovlažit, mezi tím mě na sluníčku poprvé na teto cestě ušlo kolo - odlepila se stará záplata)
řeka Iza Projíždíme údolím dál přes Bogdan Voda a Sacel, odtud stoupáme už výrazněji až do sedla Pasul Setref (825 m). Do večera ještě ujedeme několik desítek km a před vesničkou Cosbuc se utáboříme na noc. najeto 119 km za 6 hod 50 min 5. den - prvních asi 20 km tento den je ještě v pohodě, ale dál mezi městy Násáud a Bistrita je opět šílený provoz (tady je celkem normální, že vás předjíždí třeba 2 kamiony jedoucí vedle sebe). Tady také potkáváme Kanadského cykloturistu, který už jezdí po Rumunsku 3 týdny a měl už najeto 1700 km. Navzájem si vyměníme prozatímní zkušenosti z cesty a pokračujeme každý svou cestou dál. Za Bistritou odbočujeme opět na klidnější silničku, jedeme přes vesničky Domnesti, Mariselu, Sieu a Monor, tady končí asfalt a dalších asi 20 km jedeme už po kamenitých cestách, přes Vátavu, Dumbravu až do Moráreni, kde opět najíždíme na asfaltku. Jedeme ještě asi hodinku a za vesnicí Deda táboříme. najeto 107 km za 7 hod 15 min
6. den - celé dopoledne jedeme údolím říčky Mures až do města Toplita, dál pokračujeme směrem k sedlu Borsec. Ještě před ním odbočujeme opět do hor, čeká nás přejezd pohoří Calimani (více jak 40 km kamenitých cest), pokračujeme dál směrem na vesničku Bilbor.
Z Bilboru jedeme ještě několik kilometrů po prašných cestách až do sedla, kde už táboří skupinka polských turistů, kteří na rozdíl od nás tady dojeli v džípech. Stavíme tedy také stan a přečkáváme noc tady na hřebeni. najeto 78 km za 6 hod 7. den - ráno sjíždíme dolů do údolí a pokračujeme přes vesničky Dragoisa a Paltinus (pod stejnojmenným sedlem - 1355 m) až do Panaci, kde opět najíždíme na asfalt. Mezi městy Vatra Dornei a Campulung Moldovenesc je zase trochu větší provoz a hodně špatná cesta a navic na tomto asi 40 km úseku jsem chytl 3 defekty. Mezi těmito městy přejíždíme sedlo Mestecanis (1096 m), za C. Moldovenescem stoupáme zase do dalšího kopce - sedlo Pascanu (1040 m). Do večera sjíždíme ještě do údolí a táboříme na takovém veřejném tábořišti v městečku Vatra Moldovitei. najeto 98 km za 6 hod 40 min
8 den - ráno mám zase prázdné kolo, to už byl 7. defekt v Rumunsku. Po zalepení duše a po sbalení věcí vyrážíme kolem 9 hod na další cestu. Před námi je ještě jedno silniční sedlo - Ciumarna (1109 m), to kolem 11 hod přejíždíme. Dál už je jenom sjezd dolů a opět roviny, 1. polovina naší cesty je teda za námi. Projíždíme města Radauti a Siret - poslední před hranicí s Ukrajinou. Tady zastavujeme v malé hospůdce na pivko, venku pod deštníkem sedí skupinka 6 zřejmě místních štamgastů, hned se s námi dávají do řeči. Nalévají nám ukrajinskou gorilku a pivo z plastových dvoulitrových láhví, které chodí kupovat hned vedle do obchodu a neustále si připíjíme na zdraví. Asi po hodince této párty nás volá Gregorij (jeden ze štamgastů) k sobě domů. Chalupu má hned za rohem, takže jdeme s ním, započatá párty pokračuje dál, Gregorij nám usmažil ještě také pravé ukrajinské pirohy. I když se sedělo a debatovalo dobře musíme jet dál, loučíme se a jedeme směrem k Ukrajinské hranici. Na Ukrajinu přejíždíme celkem v pohodě, žádné problémy jenom obvyklé vyplnění kartošek atp. Z hranice vyrážíme směr město Černivci, jedeme mírně zvlněnou krajinou, jede se celkem dobře, takže kolem 7 hod večer jsme už skoro ve městě, tak tedy zastavujeme u nejbližšího motelu a ubytujeme se. Za 50 hřiven za noc máme celkem slušný pokojík i se sprchou. Ve zdejším baru je k dostání dokonce i náš Staropramen. najeto 107 km za 5 hod 25 min 9. den - ráno projíždíme městem, dál pak pokračujeme přes Storožinec, Berehomet a Vyžnycju.
Dál projíždíme údolím řeky Belyj Čeremoš a pozvolna začínáme opět stoupat k hřebenům Karpat. Ve vesničce Roztoky u magazínu přečkáváme menší přeháňku a asi po hodince pokračujeme dál. Do večera dojedeme až do vesničky Verchovina, tady přenocujeme pod stanem na břehu říčky Černyj Čeremoš. najeto 144 km za 8 hod 10 min 10. den - z Verchoviny stoupáme asi ještě 20 km až na Krivopilskij pereval (1013 m), dál projíždíme přes vesničky Vorochta a Tatariv, tady odbočujeme na Jablonický pereval (921 m), kde jsme kolem půl dvanácté.
Jablonický průsmyk Tady jsme byli už vloni, takže Laďa tradičně nakupuje dárky, sjíždíme do Jasinje, kde asi hodinu jezdíme a hledáme nějakou restauraci kde by jsme se mohli najíst. Po obědě vyrážíme přes Lazeščinu směrem na Hoverlu (2061 m - nejvyšší hora Ukrajiny) vloni jsme tudy sjížděli dolů tak se nám to zdálo vcelku jednoduché. Bohužel jsme trochu minuli naši cestu, šíleným stoupáním jsme vytlačili kola k nějaké salaši, domníval jsem se, že to je salaš pod horou Petros, tak jsme si to namířili šikmo vzhůru po takové dobytčí stezce směrem na hřeben, kde měla být cesta k Hoverle. Asi po 1 km dost náročného stoupání, kde jsme měli co dělat aby jsme vůbec ty naše kola nahoru vytlačili, Nahoře potkáváme skupinku mladých Ukrajinců, kteří tady táboří, ptáme se jich, kde vůbec jsme a ti nám na mapě ukazují, že jsme pod Hoverlou ale úplně z jiné strany než jsme měli být. Tak tedy rozbalíme stan a přespíme nedaleko jejich tábora. V noci se přehnala přes hory bouřka, takže tuto noc si asi budeme chvilku pamatovat. najeto 85 km za 7 hod 20 min
11. den - hned ráno lepím duši po včerejším dalším defektu, balíme věci a jdeme zpátky k salaši. Tady necháváme kola a jdeme pěšky na lehko na Hoverlu, těch asi 600 výškových metrů zvládáme za 1 a půl hod. Vrchol je v mracích, takže máme stejné výhledy jako před rokem.
Nahoře se dlouho nezdržujeme, jenom prohodíme pár slov se skupinkou ukrajinských a polských turistů, ještě nezbytné vrcholové foto a rychle scházíme dolů. Na zpáteční cestě potkáváme spousty turistů mezi nimi i naše krajany z Brna. Ti nám vypráví, že na Hoverlu šli už včera ale milicia je vrátila zpět, ten den měl totiž pro sebe celý kopec ukrajinský president Juščenko, kterého tam nahoru vyvezli vrtulníkem - to je aspoň horal. Na salaši bereme kola, Laďa si na cestu kupuje ještě 2 litry mléka a jedeme dolů (kus cesty tlačíme kola i směrem dolů). Na vstupní bráně do parku jdeme oznámit, že už se vracíme, zaplatíme poplatek 10 hřiven za návštěvu nár. parku (5 hřiven za osobu) a jedeme dál přes Lazeščinu, Jasinju a Kvasy do Rachiva. Tady se zastavujeme na oběd, doplňujeme nějaké zásoby a mě se konečně podaří na trhu sehnat novou duši (za 10 hřiven). Pokračujeme dál údolím po proudu řeky Tisy, jede se dobře, tak se nám podaří dojet do večera až do Solotviny, kde se ubytováváme v kempu u solných jezer.
Večer jdeme ještě vyzkoušet jaká je voda, je teplá a slaná, dokonce tak slaná a hustá, že i já neplavec jsem se vznášel na hladině. najeto 105 km za 6 hod 20 min 12 den - ze Solotviny jedeme ještě asi 20 km po tomto hlavním tahu na Chust, pak odbočujeme do údolí řeky Terecvy a pozvolna stoupáme opět do hor. Po 50 km jízdy tímto údolím ve vesničce Usť Čorná končí asfalt a opět začíná bikový terén.
V další vesničce v Ruské Mokré mám další defekt (v pořadí už 11. - poslední), projíždíme ještě Německou Mokrou (bývalý Komsomolsk), to už je ale úplný konec světa. Z Německé Mokré je to 6 km do sedla Krasna (skoro celou cestu tlačíme, polovina této cesty vede korytem potoka), pak asi 20 km sjezd do Koločavy.
Stejně jako vloni se ubytováváme v Koločavě v Četnické hospodě. Letos je to ale už dražší (60 hřiven), ale už je tu i sprcha s teplou vodou a postele a navíc je v ceně taky snídaně. Večer si dáváme k večeři tradiční šašlik a nějaké to pivko. najeto 107 km za 7 hod 40 min
Četnická hospoda v Koločavě 13. den - ráno máme na snídani přichystané masové pirohy, najíme se a hned vyrážíme na cestu, chceme se dnes přiblížit co nejblíže ke slovenské hranici. Jedeme většinou po vedlejších celkem slušných asfaltových silničkách za mírného provozu. Tento den projíždíme přes 6 silničních sedel (stoupání vždy tak 5 - 6 km), jedeme přes Siněvír, Mižhiriju, Volovec (před Volovcem mě upadl na jedné straně nosič - musím improvizovat, přivazuji ho náhradním brzdovým lankem), Nižnou Vorotu, Poljanu a Perečín. Pár kilometrů za Perečínem se ukládáme na posední nocleh, jak jinak než zase pod stan. najeto 157 km za 8 hod 10 min 14. den - vstáváme brzo chceme stihnout nějaký vlak z Michalovců, tak aby jsme byli co nejdříve, pokud možno za světla doma. Za necelou hodinku jsme v Užhorodě, Laďa tady dokupuje ještě nějaké dárky a jedeme na hranici. Tady nás zastavuje celník s tím, že hraniční přechod je pro pěší a cyklisty uzavřený, nejbližší přechod pro nás je prý Slemenec, ani nám nechtěl říct kde to vlastně je, ale naštěstí je tu "náhodou" taxikář, který ochotně nabízí, že za 10 EUR nás tam doveze. Nakonec nám zadarmo (po menším zdráhání) ukazuje na mapě, kde to vlastně je, je to o dalších 25 km dál. Nezbývá nám nic jiného než pokračovat, je to sice po rovině, ale začíná být dost vedro. V 10.00 hod přejíždíme konečně na Slovensko, z hranice je to 10 km do Velkých Kapušan, odkud chceme odjet vlakem. Za půl hodiny jsme v Kapušanech a ptáme se na nádraží, kdy nám jede nejbližší vlak do Košic, dostali jsme odpověď "v pondělí", byla sobota, takže čekat jsme samozřejmě nechtěli. Jedeme tedy dalších asi 25 km dál až do Královského Chlmca, který leží na hlavní vlakové trase na Ukrajinu. Kolem 14 hod konečně odjíždíme. Cesta proběhla opět v pohodě, akorát nám v Půchově ujel vlak do Horního Lidče, tak tedy kolem 21 hod vyrážíme po vlastní ose domů. V 10 večer přejíždíme hranice ve Střelné, ve Val. Příkazech začíná pršet (poprvé na této cestě jsme zmokli), v Potečí se jen tak za jízdy narychlo z Laďou rozloučíme (už je doma), já pokračuji dál. Ve Val. Kloboukách mě upadl opět nosič, tentokrát na druhé straně, kusem drátu to spravuji a pomalu pokračuji dál. Ve 23.00 hod přijíždím do Topasu dávám jedno lahvové pivo a bramborák a jedu domů. najeto 126 km za 6 hod 20 min
celkem najeto : 1636 km z toho asi 140 km po kamenitých cestách, zbytek po asfaltkách (z toho tak polovina byla v dezolátním stavu)
strávený čas na kole - 96 hod,
denní průměr - 116,8 km/den, průměrná rychlost - 17 km/hod
Jestliže se Vám článek líbil, sdílejte jej prosím na FB. Zpět |
Copyright © 2007, kolo-bezky.cz, všechna práva vyhrazena. |