
Dobytí vrchu Tlstá …
Asi před před 14 dny Jožka vzpomíná,že v časopise Outdoor je pěkný článek a tip
na zimní přechod přes Velkou Fatru a že by jsme to mohli zkusit
absolvovat.Slovo dalo slovo,tak jsme to naplánovali na 3.března 2007.Jelikož
Petr Šimoník bez svolení odjel na lyžování do Alp,tak jsme absolvovali tůru
pouze ve dvou.Počasí v týdnu nebylo zrovna nejpříznivější,proto jsme celý týden
bedlivě sledovali lavinovou situaci ve slovenských horách,po celý týden pro
Velkou Fatru avizovali 2.stupeň lavinového nebezpečí,což znamená mírný výskyt
lavin.
Odjezd byl stanoven na sobotu 5:30:00 h.Ve stanovený čas vyrážíme směr Nedašova
Lhota,kde překračujeme česko-slovenskou hranici a pokračujeme dále přes Ilavu –
Košecu – Čičmany – Fačkovským sedlem do Klačan,tady prudce uhýbáme doleva směrem
Kláštor p.Znievom,zde již vidíme probouzející se Velkou Fatru nasvícenou ranním
sluncem,úchvatný pohled,zbývá projet dědinkou Socovce,kde malinko bloudíme,ale
ihned nacházíme variantu průjezdu přes obec Mošovce.Posledních 5 km a parkujeme
auto v dědince Blatnica,náš výchozí bod .
V 7:30:00 h.se fotíme u kulometu,který tady zanechali vojáci bojující v SNP(pro
neznalé Slovenské národní povstání 1944)a vyrážíme po zelené turistické značce Blatnickou dolinou,po příjemné kamenitošotolinové cestě.Kocháme se nádhernými
skalními masivy,které se majestátně tyčí nad našimi hlavami.Asi po hodině chůze
přicházíme k turistickému označníku,který nám ukazuje cestu vlevo po žluté
značce,prudce do kopce.Juriášovou dolinou,no spíše vyschlým korytem potoka
stoupáme kolmo vzhůru.Pod mohutným skalním převisem poprvé zastavujeme na
občerstvení,poněvadž výstup nám začíná velmi rychle ubírat sil a proto
doplňujeme potřebné pohonné hmoty v podobě banánu a já dokonce konzumuji i
pravou valašskou klobásu a zapíjím ji čajem ze směsi himalájských rostlin,které
jsem osobně nasbíral(to byl vtip,ha,ha).
Posilněni,překonáváme skalní převis a stoupáme stále korytem vzhůru,kde se
z ničeho nic objevuje potůček(zajímavé,že voda neteče až dolu korytem,ale mizí
někde pod zemí),není jiná cesta než pěkně šlapat tímto potůčkem,kde je asi po
kotníky vody,mé kožené boty to zvládají,ale Jožka má poblém,že mu do nich
nějakou dírkou teče,ale řeší to mazaně,kličkováním a vyhýbáním se vodě.Asi po 100
metrech chůze potokem narážíme na pramen tohoto potůčku a uhýbáme vlevo,stále do
prudšího kopce.Čím výš stoupáme,tím více přibývá sněhu.Opět zastavujeme a něco
malého zobeme(ono v tom hlubokém propadajícím sněhu těch sil ubývá sakra
rychle),hledáme žlutou značku a nalézáme ji ještě ve strmějším stoupání.Začínáme
mírně traverzovat a hned je to lepší,než stoupat přímo vzhůru.Počasí je velmi
příjemné,je okolo 2° C a svítí slunce,konečně vystupujeme na planinu, kde
sluníčko opravdu krásně hřeje,ztrácíme turistickou značku,ale po chvíli
nacházíme zaváté stopy nějakých jiných turistů a tak se po nich vydáváme
vzhůru.Po chvíli ale měníme dle našeho uvážení směr a jdeme více vlevo,protože
stopy vedou přímo nahoru a zdá se nám to ne zrovna bezpečné.Začínáme se stále
více propadat do hlubokého sněhu,někdy je to až po pás(jak by se nám hodily
sněžnice),musíme našlapovat co nejjemněji a celkem to funguje,už se tolik
neboříme.Zastavujeme se pod obrovským stoupáním,Jožka fotí poslední dnešní
panorama,je krásně vidět na kopce na jihovýchodě,prostě paráda.Stoupáme prudkým
kopcem a máme opět takový divný pocit,protože jdeme zcela určitě mimo
značku,protože ji nemůžeme nalézt.Výstup nakonec zvládáme a ocitáme se pod
vrcholem Zadnej Ostrej,rozvažujeme,zda nenasadíme mačky,protože terén je stále
prudký a sníh je tady přimrzlý.Nakonec se pouštíme vzhůru bez maček.V 10:30:00 h.stojíme
na vrcholu Zadná Ostrá ve výšce 1254 m.n.m.kocháme se krásnými rozhledy,ale
bohužel od západu vidíme jak se rychle blíží oblačnost,vítr zesiluje a začíná
sněžit,výhledy jsou ty tam.Schováváme se do závětří,oblékáme na sebe další
vrstvy oděvu.Dáváme si oběd a rozmýšlíme,zda se pustíme na vrchol Ostrej,nakonec
že to zkusíme alespoň pod ni,nasazujeme mačky a vyrážíme.Člověk se hned cítí
bezpečněji,protože mačky se pěkně
zakusují do zmrzlého sněhu,akorát to chce
trochu více zvedat nohy,abychom špičkami maček nezadrhovali o sníh.Počasí se
rapidně zhoršuje a v půli cesty na Ostrů se po dohodě obracíme zpět na Zadnů
Ostrů,vítr dosahuje nárazy až 12 m/s(43 km/h)a začíná hustě sněžit.Rozhodujeme
se,zda budeme pokračovat dál na Tlstů nebo zda se vrátíme zpět do údolí.Zvolili
jsme variantu A,tedy že budeme pokračovat dle plánu.Vydáváme se po zelené značce
a snažíme se jí držet,místy se nám ztrácí a pak ji zase nalézáme,ale víme
jedno,že nesmíme sejít z hřebenu.Cesta vede většinou lesem,takže tady tak
nefuní,akorát toho sněhu je dost.Terén začíná stoupat,jdu jako první,jde se mi velmi
těžko,musím dělat častější přestávky a vrtá mně hlavů,že Jožka jde v pohodě.Pak
mně navrhuje,že půjde první a tady odhaluji tajemství jeho pohody,šlapat jako
druhý je úplná pohoda.Snažíme se střídat častěji a funguje to dobře.,sněhu je
místy hodně přes metr.Hřeben je členitý,takže se střídá stoupání a klesání.Čeká
nás velmi prudké spoupání na Báglov kopec 1413 m.n.m.Kus cesty vede strmým
terénem mezi skalami,tady jsem měl asi největší obavu,kdyby se spustila nějaká
lavina,ale naštěstí se nic takového neudálo a my stojíme na vrcholu Bágla..Vystupujeme
z krytu lesa a ihned nám to dává najevo Fatranoš(v Krkonoších je Krakonoš na
Fatře bude asi Fatranoš)v podobě velmi silného větru a sněhu,zase se nám ztrácí
značka a viditelnost klesá na 10 metrů.Jdeme podle instinktu a po chvíli
nacházíme jak zelenou značku tak i nějaké polozaváté stopy.Brodíme se sněhem a
vždy,když vidíme turistické značení,je nám oběma tak nějak líp po duši.V dálce
jsem zahlédl označník na vrcholu kopce a volám na Jožku,že tam je vrchol
Tlstej.Vystupujeme na plošinu a doslova bičováni větrem a sněhem se prodíráme
k označníku,je velmi těžké se udržet na nohou,vytahuji anemometr(měřič síly
větru )a ten ukazuje nárazy až 19,3 m/s(skoro 70 km/h)a pocitovou teplotu –
20°C(nic moc vám povím,kdyby to chtěl někdo zažít tak stačí vzít rýži a nechat
si ji hodit proti obličeji,tak nějak to asi chutná).Dosahujeme vrcholu
Tlstá 1373,3 m.n.m.(dle mapy trvá
přechod ze Zadnej Ostrej na Tlstů 1:16:00h a nám to trvalo přesně
3:17:00h).Chtěli jsme vztyčit vlajku Valašského království,ale nebylo to
v našich silách ,tak se navzájem fotíme a ustupujeme do závětří,kde musíme
vytáhnout mapu a kompas,abychom se zorientovali,poněvadž značení je opět
ztraceno.Nabíráme přibližně směr a klesáme do závětří lesa,teplota je
-2°C,osobně se mi nezdá směr a proto opět vytahuji mapu a kompas,upravujeme směr
a asi po100m nacházíme kýženou modrou turistickou značku.Klesáme stále prudčeji
a samozřejmě jako dnes již po několikáté ztrácíme značku a tak jdeme podle sebe.Sundavám
z nohou mačky,jde se mi o něco lépe,ale Jožka jěště nechává železa na nohou.Pod
náma se objevuje obrovská propast,opět přichází na řadu mapa a kompas,jdeme moc
na sever,ale ve skutečnosti potřebujeme na západ.Stáčíme se tedy na západ a
kupodivu po několika minutách opět natrefujeme na modrů značku a už se jí držíme
zuby nehty.Sněhu začíná ubývat ,teplota se zvedá na 4°C a sníh přechází
v déšť.Jožka také sundává mačky i když teď by se hodily tráva a mokrý sníh
pekelně klouže,několikrát si ustýlám na zemi.Jdeme opatrně,sestup je příkrý a
mokré kameny dosti kloužou.Na řadu přichází jištění řetezy.Přicházíme ke
obrovském skalním masívu v podobě jeskyně Biela jaskyňa,rychle se
občerstvujeme,vytahuji čelovku a vydávám se na průzkum jeskyně,Jožka odmítá,že
by nerad probudil nějakého toho medvěda.Postupuju dál do nitra jeskyně,samozřejmě
prohledávám zrakem zákoutí,kdyby náhodou ten huňáč tam někde dřímal,přicházím až
nakonec jeskyně s malými jezírky,chvíli se kochám a vracím se zpět,kde čeká
Jožka.
Stále strmým klesáním sestupujeme dolů do údolí a říkáme si,že jsme udělali
dobře,když jsme zvolili tento směr cesty.Kdybychom šli nahoru z této strany,tak by se
nám výstup určitě nepodařil.
Konečně narážíme na asfaltovou cestu vedoucí Gaderskou dolinou a s úlevou
konstatujeme,že máme za sebou nejtěžší tůru,kterou jsme kdy absolvovali a jen
těžko se bude hledat asi těžší.Míjíme Blatnický hrad a pěkný hotel Gader.Jožku
fotografuji jako hrdinného minometčíka a zakončujeme naši tůru,která nám trvala
rovných 9:50:00 h.
Nasedáme do auta a vyrážíme směr Brumov-Bylnice a těšíme se na bramborák a pivo
v Topasu,kam dorážíme okolo 19:30:00h,unavení ale zdraví a šťastní….Tak zas
někdy Ahoj,kulometčík Mirek a minometčík Jožka…
Jestliže se Vám článek líbil, sdílejte jej prosím na FB.
Komentáře:
Zpět