Vršatec 27. ledna 2007

Jak jsme se dočkali zimy.
Minulý týden,tj.24.ledna 2007,nám konečně z
dvouměsíčním zpožděním napadl sníh,takže na sobotu 27.ledna byla
domluvena jízda na běžkách,kam jinam,než na námi oblíbené místo
Vršatec neboli Podhradské skaly.Start byl dle plánu v 9:00 h u
kostela.Počasí bylo skvělé,asi -2 °C,přes noc připadlo cca 10 cm
nového sněhu,tak jsem namazal své běžky modrým Swixem a doufal
jsem,že to nebude klouzat,nebo naopak lepit.U kostela jsme se sešli
celkem čtyři.Jožka,Palina,já a pan Macháč.Divili jsme se,že chybí
Slávek,jakožto velký vyznavač bílé stopy.Inu což,poprvé v tomto roce
jsme nasadili běžky a už jsme si to hrnuli směrem k Březině,je to
asi kilometrové stoupání tak na zahřátí.Postupně jsme se střídali v
prošlapávání stopy,jelikož nový sníh byl prašan,tak to nebyl zas tak
veliký problém.Pod Březinů děláme první občerstvovací zastávku v
podobě koštování letošní trnkové..V dálce vidíme povědomů postavu,a
on to Slávek(nezklamal),čekáme až nás dožene.
Již v kompletním osazení stoupáme směrem pod Holý vrch ,cesta je
vynikající,koleje po terénním autě zapadly sněhem,tak je to
o.k.,akorát těsně před koncem stůpání nás předjíždí gazík s místními
chataři.Auto má široký rozvor,tak alespoň neničí stopu,mám nutkání
se ho chytit a nechat se vyvézt na kopec,ale je to už jen kousek,tak
to zavrhuji(jo potkat ho někde dole,asi bych neodolal).Konečně jsme
zdolali nejhorší stoupání dnešního dne,už nás čeká skoro samá
"rovinka",pouštíme se z mírného kopečka a zjištujeme,že to moc
nejede(čerstvý sníh).Přijíždíme na rozcestí,kde se sbíhají trasy od
Brumova a od Bylnice(Maděrovce).Opět se občerstvujeme a s radostí
sledujeme,jak nějaká dobrá duše jela od Maděrovce a prošlápla stopu
dál naším směrem.Přijíždějí další běžkaři,mladí ogaři,také sa
občerstvujů,nabízáme jim ať jedu před nama,že sů rychlejší,ale jaksi
sa k tomu moc nemajů,tak to půšťáme okolo Lověny dolů do bukové
hory.Na konci hory je ve sněhu napsán vzkaz od Krsoňa,který jel z
Maděrovca.Konečně sa mně lyže trochu rozjely,su rád...Na Backových
lůkách se potkáváme s ogarama z Bylnice,říkajů,že zbytek borců z
bylnické části zostalo v půli kopce pod Maděrovcem a nemožů vyjet
autem nahoru,snad sa jim to podaří!!!!Po krátké debatě,se vrháme
vstříc Okršlisku,kde překračujeme státní hranici,sjíždíme lesem,a
pak dolů po lůce,jede to příjemně bezpečně,ani rychlo ani
pomalu,prostě tak akorát.Pan Macháč sa od nás odtrhává a mizí někde
vepředu(je to sportsman),
my naším svižným turistickým tempem míjíme kapličku a Jožka hore
kopcem zrychluje,jakoby ho přitahoval nějaký magnet nahoře na
kopci(že by ten točený Granát?)Projíždíme sedlem před podhradím,kde
fučí jak na Sibiři(né,že bych tam byl,ale říká sa to),jeden kopeček
nahoru,jeden dolu a jsme na Vršatci.Sundáváme běžky a pěšmo scházíme
dolu k hotelu,protože cesta je posypaná drtí,v restauraci již sedí
Krsoň a pan Macháč.Objednáváme nejaké to pivo na žízeň(samozřejmě
Granát)a debatujeme.Mezi tím přicházejí další a další borci,doráží i
bylnická běžecká elita(nebudu psát jmenovitě,abych na někoho
nezapomněl).Snažíme se objednat něco na zub,ale je nás tu naráz
nějak moc,tak musíme čekat až na nás přijde řada.Ve dveřích se
objevují další matadoři v podání p.Polách,p.Bartošák a p.Chuchma,začíná
být veselo(trnková je trnková,že?).Palina dělá dokumentační
fotografie.U baru rozvinujeme vlajku Valašského království a děláme
historické foto,po spočítání přítomných běžkařů nám vychází číslo
20,pěkná účast.Sedí se tady velice dobře,ale čas je neůprosný a
musíme myslet na návrat.Loučíme se a pomalu se rozjíždíme vstříc
domovu.Venku se počasí z horšilo,funí silný větr a sněží,ale nám
tvrdým horalům to nevadí.Kůsek za Vršatcem potkáváme běžkařku,v
které poznáváme Kateřinu Neumanovů(to byl vtip),teda Hanu Holčákovů,říká,že
se jede taky podívat na Vršatec.Cesta ubíhá celkem v pohodě,všichni
se setkáváme na začátku lesa,kůsek před hraniců a společně jedeme
dál.Bylnická běžkařská elita dře jak o závod,my turisti nasazujeme
svěží turistické tempo.Připojila se i Hana.Na rozcestí u Lověny sa
lůčíme s ogarama(bylničanama)a nás čeká akorát 5ti kilmetrový sjezd
do Brumova.Mám z toho trochu obavy,protože jsem to jel den předtím a
jak byly vyjeté koleje tak se nedalo ani plužit,ale obavy byli
zbytečné,jede se supr,tak sjíždíme až dolu k brumovském kostelu.U
kostela se loučíme ze Slávkem a zbytek,asi 7 lidí se stavujeme na
teplý čaj v místním pohostinství u Cobla.Sdělujeme si zážitky z
dnešního dne a konstatujeme,že to byly velmi vydařená akce,akorát je
škoda,že snih podle meteorologu asi nevydrží...
Tak to je pro dnešek asi všechno...
Skol Mirek a dalších 19 borců a
borek.....
autor článku Mira L.
Jestliže se Vám článek líbil, sdílejte jej prosím na FB.
Komentáře:
Zpět